neděle 13. dubna 2025

Samuraj

Ne, nebudu psát o japonských bojovnících. Bude to o Sansevierii cv. Samurai. Která je kultivarem Sansevierie ehrenbergii.

Tuto sansevierii jsem si koupil  více než před třemi léty v Lidlu. Za velmi přijatelnou cenu, něco kolem stovky. Bylo to v prodejní akci se sansevieriemi a tento kultivar tam byl jediný, mezi ostatními, podstatně známějšími a rozšířenějšími druhy sansevierií, spíš jejich kultivary.

Líbila se mi jeho velikost. Přesněji malá velikost. První co bylo, když jsem si tuto rostlinu přinesl domů, bylo její přesazení. V těch pěstírnách, odkud většinou rostliny nabízené v obchodních domech jsou, je pěstují v rašelině, nebo v takové té kokosové vláknině. Takže větší květináč, zemina pro sukulenty a na dno květináče drenážní vrstva.

S. cv. Samurai dobře přirůstala, časem už tak malá nebyla a teď už se dá říct, že je poměrně velkou rostlinou. Malé listy, které nejdříve rostou v “růžici” později začaly růst jen do “vějíře”. To už moc malé nebyly. 

Jak podle fotek vidíte, není to žádná subtilní rostlinka, ale statný sukulent. Oproti Sansevierii ehrenbergii jsou jeho listy naštěstí podstatně kratší. A tím je i vhodnější do bytu. 

Svým vzhledem poměrně atypická sansevierie může být výraznou, atraktivní pokojovou rostlinou. No, pozor na hroty na koncích jejích listů, o ty by se dalo poranit.

Jinak je to rostlina nenáročná. Jako u všech sansevierií  se uvádí schopnost čistit vzduch. Zálivka od jara do podzimu jednou týdně, přiměřeně podle tepla a světelných podmínek. Tak, aby kořeny nikdy nestály ve vodě. V zimě občas, malým množstvím vody. Optimální celoroční teplota 18 - 24 stupňů Celsia. 

Pokud by se vám Sansevieria cv. Samurai zalíbila, lze ji sehnat poměrně dobře, stačí se porozhlédnout na Internetu.


neděle 6. dubna 2025

“Žluté” fialky

I dnes to bude částečně o žluté. Tedy o žlutých fialkách. Je to svým způsobem protimluv, fialky jsou pojmenovány po svých fialových květech. Vzpomínám si na jeden jarní okamžik, před pěknou řádkou let. Bylo mi tak devět, deset… V jedné zahradě (která už na tom místě není) jsem si lehl do trávy. Měl jsem radost z jara, ze slunce a najednou jsem ucítil krásnou vůni. Rozhlédl jsem se kolem sebe a uviděl spoustu těch fialových fialek.


Ale zpět do přítomnosti. Má sestra má zahradu a má ráda hlavně bílou a žlutou barvu. Protože chodím hodně do přírody, na jednom místě, podobajícím se téměř smetišti jsem našel bíle kvetoucí fialky.



V loňském roce na jaře jsem na cestě při jedné ze čtyř plzeňských řek narazil na trsík fialek se zvláštně zbarvenými květy. Není to úplně žlutá, spíše taková nažloutlá. Už jsem viděl kromě fialových a bílých fialek takové červenofialové, ale takové jsem viděl poprvé. Tak jsem jí také dvě rostliny vzal. Pomalu, ale přece viditelně se ty “vzácnosti” rozrostly. Mají i s těmi bílými a načervenalými jednu nevýhodu. Chybí jim ta krásná fialková vůně.





Fialové, voňavé fialky má sestra také, ty jsem zapomněl vyfotit. Ostatně ty zná každý. Nebo alespoň skoro každý.


Přikládám i pár obrázků ze skalky, kde jsou mé nejoblíbenější mrazuvzdorné sukulenty, netřesky. Také jeden rozchodník.








Rozloučím se květem zatím malé magnolie.